1. Škodit
Po svaření spoje je procesní funkce výztuže dokončena a existence výztuže bude mít určité nepříznivé účinky na provozní bezpečnost nádoby. Někdo kdysi vyrobil dvě skupiny zkušebních nádob. Jedna skupina vyleštila výztuž po svařování, aby byl svar v rovině s povrchem základního kovu, což se nazývá skupina pro odstranění výztuže, a druhá skupina neprováděla ošetření po svařování, což se nazývá skupina přidržující výztuže, Zkoušky tlakové únavy dvou skupiny plavidel se provádějí za stejných pracovních podmínek, aby se porovnala jejich únavová životnost. Výsledky testu ukazují, že cévy ve zbývající skupině výztuže prasknou jako první a průměrný rozdíl únavové životnosti mezi těmito dvěma skupinami je 2.1-2,5krát.
V Číně byla provedena tlaková únavová zkouška třívrstvé simulační nádoby s horkým pláštěm. Vnitřní průměr nádoby je 350 mm a každá vrstva je vyrobena z ocelového plechu 15MnVR o tloušťce 6 mm. Protože je vnitřní průměr nádoby malý, povrch svaru není po svařování ošetřen, Po tlakové únavové zkoušce nádoba netěsnila. Pomocí pitvy a testování magnetickými částicemi bylo zjištěno, že na linii svaru podélného svaru na vnitřním a vnějším povrchu vnitřního válce byly magnetické značky, které indikovaly, že podélný svar vnitřního válce byl protržený, ale pouze mlecí část byla neporušená a na vnitřním a vnějším povrchu se nehromadily magnetické částice.
Únavové selhání obecně prochází třemi procesy: nukleací (tj. zdroj únavové trhliny), šířením únavové trhliny a lomem. Nevyhnutelně se na povrchu svaru objeví některé vady, jako je podříznutí, trhlina, inkluze, neúplné svařování a tak dále. Tyto vady svařování se mohou stát zdrojem únavových trhlin.
Kromě toho existence výztuže poškozuje kontinuitu geometrie povrchu svaru, což má za následek dodatečný ohybový moment v důsledku tvarové mutace, což má za následek vyšší lokální napětí. Tyto zdroje trhlin způsobené vadami svařování urychlí šíření až do prasknutí působením místního napětí. Pokud je výztuž po svařování odstraněna broušením, bude vzhled svaru nejen konzistentní se vzhledem obecného kovu, proto může dojít až po dlouhé době nukleace a pomalého postupu k únavovému lomu.
2. Požadavek
Vzhledem k tomu, že existence nadměrné výšky zkrátí únavovou životnost nádoby, vnitrostátní a mezinárodní normy stanoví, že u nádob vyžadujících analýzu a návrh únavy musí být odstraněna zbytková výška tak, aby povrch svaru a povrch základního kovu byly v jedné linii, a pro nádoby, které nepotřebují analýzu a konstrukci únavy, většina domácích a zahraničních norem připouští určité překročení (toto povolené množství obecně podléhá nedestruktivnímu zkušebnímu provozu).
