Podle kvality a výkonu ocelových trubek jsme shrnuli vlastnosti různých obsažených kovových prvků.
Uhlík: Čím vyšší obsah uhlíku, tím vyšší je tvrdost ocelové trubky, ale horší plasticita a houževnatost.
Síra: Je to škodlivá nečistota v ocelových trubkách. Pokud ocel obsahuje vysoký obsah síry, snadno se při vysokých teplotách stane křehkou, což se obvykle nazývá křehkost za tepla.
Fosfor: může výrazně snížit plasticitu a houževnatost oceli, zejména při nízkých teplotách. Tento jev se nazývá křehkost za studena. U vysoce kvalitní oceli by měly být přísně kontrolovány síra a fosfor. Na druhé straně vysoký obsah síry a fosforu v nízkouhlíkové oceli může usnadnit řezání, což přispívá ke zlepšení řezného výkonu oceli.
Mangan: může zlepšit pevnost oceli, oslabit a odstranit nepříznivé účinky síry a zlepšit prokalitelnost oceli. Vysoce legovaná ocel (vysokomanganová ocel) s obsahem manganu má dobré fyzikální vlastnosti, jako je odolnost proti opotřebení.
Křemík: Může zlepšit tvrdost oceli, ale její plasticita a houževnatost se snižují. Ale křemík může zlepšit měkké magnetické vlastnosti.
Wolfram: Může zlepšit červenou tvrdost a tepelnou pevnost oceli a zlepšit odolnost oceli proti opotřebení.
Chrom: Může zlepšit vytvrzení, odolnost proti opotřebení, odolnost proti korozi a oxidaci oceli.
Vanad: Může zjemnit strukturu zrna oceli a zlepšit pevnost, houževnatost a odolnost oceli proti opotřebení. Když se při vysoké teplotě roztaví na austenit, lze zvýšit prokalitelnost oceli.
Naopak, když existuje ve formě karbidu, jeho prokalitelnost se sníží.
